Od roku 1974, kdy jsem poprvé spatřil tento svět, žiju v Rožnově pod Radhoštěm. Jako malý kluk jsem vyrůstal na Hlavaté - na Horní Bečvě odkud pocházel můj táta. Jeho táta, děda, byl polesný a první roky života jsem tak byl ve velmi blízkém kontaktu s lesem a lidmi, kteří zde žili, pracovali na polích, pásli dobytek nebo pracovali v lese, se dřevem. Hájenka, vzrostlé lípy, včelín, kamenný sklep, pole, samota... Dětství v létě, v zimě, moc sněhu, kopce, do lesa kousek...

Vůni a strukturu dřeva jsem začal vnímat a ochutnávat blíže zhruba ve svých devíti letech, kdy jsem byl velmi často v dílně svého strýce, uměleckého řezbáře, který pracoval ve Valašském muzeu v přírodě. Vůně lipového dřeva, fermeže, terpentínu a včelího vosku byla všude kolem mě. V tu dobu jsem prvně vyzkoušel zařezat ostrým dlátem do masivního dřeva a zkoušel první tvary. Později jsem se také dostal  k malování dřevořezeb, madon, na které se strýc specializoval.

Na základní škole přišla doba hudebních idolů. S mým nejlepším kamarádem Michalem jsme založili první kapelu. Sousedi radost neměli, naším největším vzorem byl tehdy Katapult, Tublatanka, Olympic pak přišel tvrdší Iron Maiden, Helloween, SDI... S odstupem času dnes sousedy chápu. V kapele jsem nebyl kvůli zvládání hudebních nástrojů. Mou silnou stránkou bylo stavění nástrojů, ať už to byla první elektrická kytara, vyrobená z klasické španělky, nebo sestava bicích z umakartu. Zážitky a vzpomínky jak z dílny tak zkušebny jsou neuvěřitelné :).

Poté to přišlo. Vánoční čas a jako dárek pro kamaráda. Dostala se mi do ruky fotografie a hned mě napadlo vyrobit obraz. Chtěl jsem ale "nějak" jinak. Napadlo mě zpracovat přírodní papír. Natiskout na něj fotku, nechtěl jsem ale fotopapír. Přitahovala mě nedokonalost, řemeslnost… Taky jsem nechtěl dát print jen do nějakého skleněného, laciného klipu, rámu... Napadlo mě to spojit se dřevem. Přemýšlel jsem také o povrchu. První print byl na kraftový papír, který jsem po nalepení na nosnou desku napustil fermeží. Vonělo to sice krásně, ale moc to ztmavlo, nebylo to úplně ono... Přesto všechno ale obraz existuje a je dodnes na místě, kde má být. Po dvou letech jsem se navíc dozvěděl něco, co ani nemohu napsat. Tak snad někdy na Kotlové pod lipou, nebo u ohně. Když si vzpomeneš, připomeň, rád povykládám.

Obraz jsem měl stále v hlavě, najednou se mi začalo něco dít, táhlo mě to zkoušet další materiály, tak aby byl výsledek lepší, né tak tmavý. Přemýšlel jsem a hledal vhodné materiály, chtěl jsem čistě přírodní, žádná umělina, PVC, syntetika… Rozhodnutí bylo jasné - vytisknu to na ruční papír, který jsem měl někde ještě schovaný z dřívější zakázky. Pokusů bylo několik, výsledek se začal rýsovat. U kamaráda Johna, který měl včely, jsme při jedné večerní debatě narazili na téma včelího vosku... To byl ten moment. Okamžitě jsem si vzpomněl na dědův včelín a také dílnu svého strýce, nečekal jsem. Dostal jsem od Johna hrudku vosku a druhý den jsem vosk ve vodní lázni rozehřál tak aby šel natírat na obraz. Dílnou se rozprostřela neuvěřitelná vůně, vůně dětství, dědova včelínu na Hlavaté. Cítil jsem med, včely, včelín… To vše jsem se pokusil nanést na nalepený print. Bohužel výsledek nebyl úplně tak jak bych chtěl, ale cítil jsem dobrý směr. Otevřel jsem knihy, začal se ptát stolařů, starých řezbářů, hledal jsem na internetu... Po několika pokusech, jsem namíchal směs (polyturu) z včelího vosku v kombinaci s jinými přírodními vosky a oleji. Výsledný nátěr byl tvrdší a dovoloval mi vytvrzenou vrstvu vykartáčovat do požadovaného vzhledu. Ruční papír je dost savý materiál a abych docílil vzhledu p

nanáším směs z včelího vosku a kartáčuji do požadovaného pololesku. Obrazy balím do pevné přírodní hnědé kartonové krabice, tak aby byl transport pro obraz bezpečný.

Budu rád, když Vám obraz z mé dílny bude dělat také radost a přinese do prostoru tolik dobrých pocitů a myšlenek.

Radek "Gunnar" Kolmačka